Ještě před tím – Operace Kulový blesk
Ačkoli jsme se snažili fakt si původní byt nezacpat krámama, tak nějak se stalo, že jich tam bylo dost. No a slovy dobrého kamaráda: “Normální lidi odstěhují byt jednou dodávkou, ale Linhovi musí udělat stěhovací párty a strávit s tím celý víkend.”
Tak jsme také udělali. Pozvali jsme naše nejlepší přátele ze všech koutů republiky a celý víkend jsme pařili, kecali a občas i něco přestěhovali, třeba celý byt i s garáží. Bohužel jsme nemohli strávit první noc už v domku, ale i tak to byl moc příjemný víkend, za který všem moc děkujeme. A fakt díky všem za pomoc, bez té bychom asi byli ještě ve městě. 🙂
Co říct
První dny, které jsme v domečku prožili, jsme měli k dispozici v podstatě jen matraci. Nastěhovali jsme se tak na knop, že na naolejované dřevěné podlahy jsme ještě ani nemohli. Míša hned druhý den odjela na týden do Prahy na kurz a já si mohl prázdný dům užívat sám.
Byli jsme rozhodnutí, že do koupelny nechceme klasické obklady a tak jsme sáhli po marockém štuku (tadelaktu). Využili jsme služeb pana Martina Papeže (www.hlinaprodum.cz). V rámci úspor a rozvoje mých manuálních zručností jsem se rozhodl pro formu jednodenního workshopu, kdy za mnou pan Papež přijel, udělali jsme spolu jednu stěnu, dostal jsem materiál a potřebné náčiní a zbytek byl na mě. Sprcháč jsem dostal do provozu za několik dní a byla to pěkná práce. Snad to neopadá..
Tak jsem strávil první týden, na matraci uprostřed prázdného domu s hromadou věcí v kuchyni (doslova hromadou). V té době jsem se zbavil pocitu, že jsme rekonstrukci měli dělat vlastníma rukama, svépomocí. Zvládli bychom to, ale asi bych se u toho vzteknul a nakonec by mě to nevyšlo asi ani o moc levněji – dokážu si jasně představit počet chyb, množství nevhodného a vyplýtvaného materiálu a špatně zvolených metod. O času na práci po práci nemluvě. Rozhodně bychom takhle nebydleli za tři měsíce a museli platit ještě nájem.
A tak žijem…
Jelikož jsme se nastěhovali v prosinci, šli jsme rovnou do zimy. Museli jsme topit, ale zase jsme toho neměli co tolik dělat na zahradě a mohli se soustředit a sžívat se s vnitřkem.
V té době se mi stala zajímavá událost. Šel jsem napumpovat vodu ze studně a těsně před vodou vyletěla z kohoutku sýkorka (nejspíš), která se tam schovávala před mrazem. Bylo to někdy v lednu, lehce pod nulou.. V tu chvíli mi došlo, že nic nevím. Že je ten venkov plný věcí, pravidel a zákonů, z kterých jich znám jen pár. Přejel mi z toho mráz po zádech, ale začal jsem se na to všechno i těšit. Jen doufám, že to ta sýkorka ustála a schovala se někde jinde.
A tak začínáme, vstříc novým dobrodružstvím otevřeni učit se novým věcem. Objevovat objevené a být v údivu.