Tak jsme tady

Ještě před tím – Operace Kulový blesk

IMG_2365
Asi čekali na mě, ale já je musel ještě vyfotit.

Ačkoli jsme se snažili fakt si původní byt nezacpat krámama, tak nějak se stalo, že jich tam bylo dost. No a slovy dobrého kamaráda: „Normální lidi odstěhují byt jednou dodávkou, ale Linhovi musí udělat stěhovací párty a strávit s tím celý víkend.”

Tak jsme také udělali. Pozvali jsme naše nejlepší přátele ze všech koutů republiky a celý víkend jsme pařili, kecali a občas i něco přestěhovali, třeba celý byt i s garáží. Bohužel jsme nemohli strávit první noc už v domku, ale i tak to byl moc příjemný víkend, za který všem moc děkujeme. A fakt díky všem za pomoc, bez té bychom asi byli ještě ve městě. 🙂

Co říct

První dny, které jsme v domečku prožili, jsme měli k dispozici v podstatě jen matraci. Nastěhovali jsme se tak na knop, že na naolejované dřevěné podlahy jsme ještě ani nemohli. Míša hned druhý den odjela na týden do Prahy na kurz a já si mohl prázdný dům užívat sám.

První noc v holodomku
První noc v holodomku

Byli jsme rozhodnutí, že do koupelny nechceme klasické obklady a tak jsme sáhli po marockém štuku (tadelaktu). Využili jsme služeb pana Martina Papeže (www​.hlinaprodum​.cz). V rámci úspor a rozvoje mých manuálních zručností jsem se rozhodl pro formu jednodenního workshopu, kdy za mnou pan Papež přijel, udělali jsme spolu jednu stěnu, dostal jsem materiál a potřebné náčiní a zbytek byl na mě. Sprcháč jsem dostal do provozu za několik dní a byla to pěkná práce. Snad to neopadá..

Tak jsem strávil první týden, na matraci uprostřed prázdného domu s hromadou věcí v kuchyni (doslova hromadou). V té době jsem se zbavil pocitu, že jsme rekonstrukci měli dělat vlastníma rukama, svépomocí. Zvládli bychom to, ale asi bych se u toho vzteknul a nakonec by mě to nevyšlo asi ani o moc levněji – dokážu si jasně představit počet chyb, množství nevhodného a vyplýtvaného materiálu a špatně zvolených metod. O času na práci po práci nemluvě. Rozhodně bychom takhle nebydleli za tři měsíce a museli platit ještě nájem.

A tak žijem…

Jelikož jsme se nastěhovali v prosinci, šli jsme rovnou do zimy. Museli jsme topit, ale zase jsme toho neměli co tolik dělat na zahradě a mohli se soustředit a sžívat se s vnitřkem.

V té době se mi stala zajímavá událost. Šel jsem napumpovat vodu ze studně a těsně před vodou vyletěla z kohoutku sýkorka (nejspíš), která se tam schovávala před mrazem. Bylo to někdy v lednu, lehce pod nulou.. V tu chvíli mi došlo, že nic nevím. Že je ten venkov plný věcí, pravidel a zákonů, z kterých jich znám jen pár. Přejel mi z toho mráz po zádech, ale začal jsem se na to všechno i těšit. Jen doufám, že to ta sýkorka ustála a schovala se někde jinde.

A tak začínáme, vstříc novým dobrodružstvím otevřeni učit se novým věcem. Objevovat objevené a být v údivu.

Nechte nám tu zprávu 😉