Pěkně od začátku

Rozhodnutí ke změně.

Dát dohromady všechny zkušenosti, setkání, zážitky a příběhy, které předcházely samotnému rozhodnutí opustit život ve městě už asi ani nejde. Dětství jsem trávil na chatě s rodiči a prarodiči, jako malý kluk jsem jezdil na dětský tábor, kde jsme v lese, na louce a u vody trávili většinu času, po pubertě mě potkalo Hnutí Brontosaurus. Toto setkání mě vytrhlo z mého dosavadního prostředí a díky lidem, které jsem na akcích potkával, můj systém hodnot velmi rychle začal dostávat jasnějších kontur.

Mezi dvacátým a pětadvacátým rokem se mi v mysli začaly objevovat myšlenky na bydlení nějak jinak, zpočátku velmi letmo a v mlze. Posléze i jasněji a romanticky konkrétně. Až poslední dva roky se z myšlenek stal jasný sen. Důležité bylo sdílení – nebo spíše souznění. S Míšou jsme si začali vyjasňovat a uvědomovat, co vlastně chceme. A že to chceme společně. Obrazy už jsem nevytvářel sám, ale bylo to společné dílo. V tu dobu se začal dostavovat velký pocit vykořenění, že nemám svoje místo. Od devatenácti jsem byl trochu v Praze, trochu v Brně, trochu vždy úplně jinde.

Když jsme se dostali do chvíle, kdy jsme nebyli omezeni žádnou svazující skutečností (škola hotová, práce ještě nebyla nebo jsem s ní nebyl spokojený), začali jsme prohledávat inzeráty a realitní servery. Každopádně jsme v té době věděli, že chceme někam ven, že chceme zakořenit na vlastním místě. Ze snu se stal cíl.

Moje hlavní motivy k životě blíže k přírodě:

čisté prostředí,
vytvoření každodenního vztahu k přírodě a okolí,
možnost samozásobení a částečné soběstačnosti,
kontakt se Zemí (ve třetím patře zakořeníte těžko),
vymanit se z “betonu”, který ve městě vidím všude,
noWifi zone,
a tak nějak jsem si představoval, že život na vesnici není ze své podstaty jednoduchý, že bude plný práce a pravidelných činností, které zkrátka musí proběhnout. To jsem chtěl, chtěl jsem se naučit si na ně dělat čas a řekněme si ten život trochu víc zasloužit. Sečteno a podtrženo – touha seberealizace.

Hledáme bydlení.

Nejprve jsme hledali velký statek se stodolou, obytnými prostory a hospodářskými budovami v okruhu dojezdnosti z Prahy, spíše směrem na Brno (tak nějak Vysočina). V jeden čas jsme totiž chtěli bydlení spojit s podnikáním a vytvořit multifunkční prostor k setkávání, školení, pobyty a kurzy. Nakonec jsme z tohoto plánu vycouvali a začali jsme hledat něco v jižních Čechách, v závislosti na současné práci (přijatelnost vzdáleností byla nepřímo úměrná naší spokojenosti v zaměstnání:)).

Z počátku jsme chtěli založit centrum setkávání, uzpůsobené pro seberozvojové, taneční, pohybové a výukové aktivity. Sál, ubytování, sociální zázemí, klid a příjemné prostředí. Nakonec jsme se rozhodli tento plán opustit, a to kvůli hlavnímu důvodu: věděli jsme, že bychom si museli vzít půjčku a investovat jí ne do bydlení, ale do podnikatelského záměru, který neměl jistotu a na které by bylo navázané i naše bydlení. A to jsme nechtěli riskovat a jít cestou menšího rizika. Opustit prozatím podnikatelský plán a budovat nejprve vlastní životní prostor a být připraveni na to, co z něj vykvete.

Objeli jsme několik objektů. Od začátku jsme měli docela jasné představy, jak by nemovitost měla vypadat a v jakém prostředí by se měla nacházet. Inzeráty jsem procházel velmi přísně a zároveň rychle a efektivně. Ty, které prošli mým filtrem, postoupili do užšího kola a uvažovali jsme o nich oba i s Míšou. Do dalšího kola postoupili opravdu jen vážní kandidáti a tam jsme se jeli podívat osobně. Pomohlo mi to se z nabídky úplně nepominout a jeli jsme se podívat jen na opravdu vážné kandidáty.

Hint: Většina nemovitostí nemá v inzerátu přesnou polohu. Dá se to pochopit. Ale zkuste si zahrát hru a podle fotografií nemovitost identifikovat na fotomapách. I bez street view to v 80% jde a je to parádní detektivní práce. Nám to pomohlo určit, zda je nemovitost na místě, které by nám vyhovovalo. Fotky jsou většinou velmi chytře nafocené a ten kravín za oknem tam prostě vidět není 😉 Nevím, jestli je to legální, ale ušetřilo nám to hodně benzínu i zklamání.

Míša absolvovala besedu s lidmi, kteří odešli bydlet z města na vesnici a sdíleli svoje zkušenosti a postřehy. Valná většina přednášejících se do města opět vrátila.. hmm.. to nás neodradilo. Naopak, Míša sepsala poznámky, které se nás dotýkaly a vznikly požadavky, které se pro nás staly oporou v dalším výběru a jasným ukazatelem, které nemovitosti pro nás připadají/nepřipadají v úvahu. Pro inspiraci si můžete stáhnout naše Požadavky při pořizování domu

První favorit. Krásná roubenka na louce u rybníka.

Našli jsme poprvé.

Nedaleko Písku jsme objevili starou roubenku. No považte, chalupa, jak namalovaná, na totální samotě. Domluvili jsme se s paní majitelkou a ta nás tam nechala čtrnáct dní na zkoušku bydlet. Díky tomu jsme dům nekoupili a ještě více si ujasnili, co potřebujeme a do čeho chceme investovat. Byla druhá půlka června 2015.

Jen tak na slepo.

Po tomto rozčarování jsem o polední pauze otevřel ještě nějaké nemovitosti, které jsem měl v záloze. Našel jsem nemovitost, která podle fotek nevypadala úplně přívětivě, ale popis odpovídal našim požadavkům a bylo to kousek od Písku. S trochou skepse jsme si domluvili prohlídku na 26. června 2015. A tak jsme objevili náš domek v Olešné. Červenec jsme strávili hledáním možností, úvahami a diskuzemi nad finálním rozhodnutím (a taky přípravou svatby). Bylo to jak na horské dráze. Vždycky, když nás popadl pocit, že to nemá cenu, vyjeli jsme si sednout na kopec nad chalupu (to je ten, jak na něj na horní fotce šlapu) a přemýšleli ovlivněni výhledem a představami.

Začátkem srpna jsme podepsali rezervační smlouvu, 10. září kupní smlouvu a 3. prosince jsme se nastěhovali. Tahle věta by šla rozepsat do několika dalších článků, ale asi ty asi nevzniknou. 🙂

Shrnutí. Co pro nás bylo důležité.

Mluvit o tom spolu — to nám umožnilo dojít ke společnému obrazu, představě společné budoucnosti, kde jsme se opravdu viděli na stejném místě a ve stejném prostředí. Mluvit o tom s rodinou — vysvětlováním a diskuzemi jsme si mohli uvědomit důsledky našich rozhodnutí dříve, než pozdě; zároveň naše budoucnost (i když místně odtržena) zůstala součástí našich rodin a víme, že máme jejich plnou podporu. Mluvit o tom s trochu cizími — tak jsme opravdu poznali, že si za tím stojíme; gramofonovou desku všemožných negativ a “našich nerozvážných nerozumů” (několikrát budeme i mrtví) jsme přehráli dlouhohrající gramofonovou deskou našich rozhodnutí. Mluvit o tom s kamarády — tak jsme získávali pocit pochopení, motivace a další podpory. Mluvit o tom sami se sebou — všechny rozhovory a konfrontace nám vlastní rozhodnutí a úvahy formovaly, toto vybrušování by bez sebereflexí nebylo možné. Nikdy jsme nechtěli, aby se z našeho stěhování stal jen bezobsažný akt vzdoru, ústupu nebo neuváženosti.
Ujasnit si důležité body našeho budoucího života/žití/bydlení. Mít jasnou představu, nejlépe sepsanou (viz výše a v článku tady).
Dát si čas, ale zase zbytečně neotálet. 🙂
Podpora a pochopení. Sami bychom to takovým způsobem nikdy nedokázali.

Časová osa

zima 2012 — to jsme se dali dohromady a začali mluvit o tom, “jak by bylo super jednou bydlet mimo město”
jaro 2014 — končíme školu a ocitáme se ve “vzduchoprázdnu”, začínáme vážně uvažovat o koupi nemovitosti někde “venku”, nejlépe na samotě a rozjet tam podnikání.
léto 2014 až jaro 2015 — hledání konkrétních objektů a tříbení požadavků
léto 2015 — rozhodnutí a stěhování

Takže tak nějak to začalo, pokud by vás zajímala podrobněji nějaká konkrétní zkušenost, kontaktujte nás. 😉