Když si někoho vezmete (jako za ženu nebo za muže), paní matrikářka Vám ustřihne růžek od občanky. Není žádný problém, když zrovna nežádáte o úvěr, nepodepisujete kupní smlouvy, nezřizujete pojištění a zápisy do katastru a podobně. Vlastně to nakonec ani problém nebyl, jen nesmíme nové občanky vyzvednout, než to bude všechno v cajku. A Míša občas neví, kterým jménem se má kam podepsat.
Ale k věci. Když už jsme našli sebe, tak jsme tak před dvěma lety začali koketovat s inzeráty na reality. Díky jednomu takovému jsem nakonec našel práci v Písku, kam jsme se přestěhovali. Inzeráty jsme procházeli občas dál, někdy ze zvědavosti, někdy s vážným úmyslem. Pár domů jsme objeli, v jedné roubence jsme dokonce pár dní na zkoušku bydleli, a pak, když už jsme to zase tak nějak vzdávali, jsme vyjeli na poslední domluvenou prohlídku.
A místo nás učarovalo – dům s historií, krajina s kouzlem, kousek od Písku, menší kousek od Vltavy, malebná jihočeská vesnička. Tak jsme se rozhodli a šli do toho. Teď už máme za sebou největší papírování a čeká nás zápis do katastru. A bude to naše — užúplněnavždycky — doma.
Kolem nás máme hodně inspirativních lidí, kteří se rozhodli pro svobodné bydlení a postavili si svépomocí dřevostavbu, jurtu, nebo hliněný domek. Bez úvěru a bez závazků. Taky nás to hodně ovlivnilo a nějaký čas jsme mysleli, že to taky tak chceme. Ale jak tak všechny naše úvahy krystalizovaly, uvědomili jsme si, že to není úplně to Ono. Ten způsob pro nás. Zjistili jsme, že nejvíc nás lákají domy s historií, s příběhem – takové, ve kterých se už žilo. Že chceme dům, který bude dalších sto let stát, a do kterého i my vtiskneme svůj život. Víme, že potřebujeme svoje pevně stojící místo, tam kde budeme doma, které nás ochrání a o které se můžeme starat. Potřebujeme přírodu, se kterou chceme žít v harmonii, pečovat o ni a dělit se s ní o její plody. A taky chceme vytvářet zázemí. Ať už pro svou rodinu, nebo pro ostatní. Pro náhodné kolemjdoucí nebo organizované skupiny. Ale to je ještě všechno před námi a uvidíme, jak se všechno vyvrbí. Každopádně to bude legrace, držte nám palce a sledujte, jak se učíme žít 😉
Jo, a až si v listopadu změníme trvalé bydliště, ustřihnou mi i druhý růžek. 🙂
L.